VLADIVOJNA LA CHIA

>> 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ <<

Hudebně-dramatický recitál věnovaný tvorbě znovuobjevené
básnířky a novinářky Anny Barkovové

  Jedná se o komponovaný hudebně-literární večer, dramaturgicky složený ze zhudebněných básní a čtení z dopisů a deníkových zápisků ruské „lágrové“ básnířky Anny Barkovové.
  Na jevišti se tak potkávají Vladivojna La Chia a její (pětičlenné) 4Trio s představitelkou Anny – herečkou Gabrielou Míčovou (držitelka Ceny Thálie a Českého lva), lyrické i expresivní skladby se svéráznými postřehy a komentáři nelichotivé reality v nesvobodné zemi. Vše podbarveno nenápadně neklidnými videoprojekcemi.
  Divák je tak tu něžným pohlazením, tu ironickým šklebem konfrontován s velikými dějinami i s osudem jednotlivce, dostává se mu téměř mysticko intel-ektuálního zážitku (ověřeno na již proběhlých koncertech), odchází hluboce otřesen a s podivným úsměvem na rtech, odhodlán od zítřka změnit svůj život. Prostě katarze.

Kdo je Anna Barkovová?

„Budete největším ruským básníkem, větším než Puškin“, řekl v roce 1920 mladičké básnířce Anně Barkovové (1901–1976) tehdejší národní komisař pro kulturu a osvětu A. Lunačarskij. A ona pak strávila celkem dvacet dva let v pracovních táborech Gulagu a ve vyhnanství. Zemřela v bídě a v zapomnění v roce 1976 v Moskvě.

Žít s rancem padesátého osmého paragrafu a s obviněním z kontrarevoluční činnosti je příliš těžké. To, co je v mém životě nejdůležitější – v klidu pracovat a vrátit se ke své spisovatelské profesi – nebude možné. Prosím proto o trest nejvyšší.
Ministru vnitra soudruhu Jagodovi od Barkovové Anny Alexandrovny, 2. března 1935, Moskva.

Do českého povědomí se tato autorka dostala zásluhou několika projektů. V roce 2014 vyšla v nakladatelství Prostor kniha složená z jejich básní, próz, dopisů a deníkových zápisku (8 hlav šílenství, připravila a přeložila Radka Rubilina). V roce 2017 měl v českých kinech premiéru netradičně pojatý životopisný film 8 hlav šílenství (režie Marta Nováková) v hlavní roli s Anetou Langerovou. Ve stejném roce vyšel u Supraphonu opět netradiční stejnojmenný soundtrack k filmu – motivy z filmové hudby její autorka Vladivojna La Chia přetavila do písní na texty (básně) Anny Barkovové. A v neposlední řadě karlovarské Divadlo Dagmar inscenovalo texty Barkovové i jevištně.

Historie recitálu

  Na jaře 2017 proběhl první Vladivojnin koncert složený výhradně ze zhudebněných básní A. Barkovové. Stalo se tak pod patronátem Slovanské knihovny v pražském Klementinu na předávání Ceny Rudolfa Medka, kde Vladivojnu s nadšením objevila tehdejší ředitelka moderních sbírek Národní galerie Milena Kalinovská a nabídla jí vystoupení v Anežském klášteře. V rámci tohoto koncertu se Vladivojna rozhodla poprvé začlenit i čtení útržků z dopisů, deníků a sešitů Anny Barkovové, které v „Anežce“ přečetla Simona Babčáková. Ohlasy nebývalé.
  V polovině dubna 2019 proběhla 3 pokusná vystoupení, na kterých Vladivojna představila polodefinitvní (ještě bez herečky G. Míčové a bez videoprojekcí) podobu programu, kterou připravila společně s režisérkou Martou Novákovou. Recitály se uskutečnily na výjimečných místech s výjimečnou atmosférou: Městské divadlo Prostějov, kostel Povýšení sv. Kříže v Jihlavě a kostel Sv. Markéty v Šonově u Broumova. Ohlasy opět nebývalé, viz odkazy níže.
  Na podzim 2019 odstartuje svou pouť již definitivní (nic není v případě Vla-divojny definitivní!) podoba recitálu v kompletní sestavě: Vladivojna La Chia – zpěv, basa, akustická kytara, autorka projektu, autorka hudby, herečka Gabriela Míčová jako Anna Barkovová, Terezie Vodička Kovalová – violoncello, doprovodný zpěv, Sylvie Bee – doprovodný zpěv, perkuse, klarinet, Petr Uvira – akustické kytary, doprovodný zpěv, Luboš Pavlík – bicí nástroje, perkuse, doprovodný zpěv, Marie Ladrová – hra na těremin, doprovodný zpěv, Jan Cechl - autor videoprojekcí, Marta Nováková – spoluautorka recitálu a režijní spolupráce.

Specifikace recitálu

  Recitály jsou vhodné spíše pro středně velké sály (100, max. 150 osob), pro zachování komorní až intimní atmosféry.
  Na klasické Vladivojniny koncerty, ať už sólové nebo s kapelou, chodí převážně poučenější publikum od třicátníků až po důchodový věk, podobnou cílovou skupinu předpokládáme i na těchto recitálech.
  Délka programu cca 90 minut.
  Projekt podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Spolupořádá ostravský spolek PANT.